Výběr z dokumentů katolické církve o vztahu věřících k politice
Volby 2010-Katolický týdeník č.23, 1.-7.6 2010
1. Encyklika papeže Benedikta XVI. Caritas in veritate z 29.6.2009
„Křesťanské náboženství i jiná náboženství mohou rozvoji přispět svým vlastním způsobem jen tehdy, má-li Bůh své místo také ve veřejné sféře, zvláště pak v její kulturní, společenské, ekonomické a především politické dimenzi..." bod 56.
2. Encyklika papeže Benedikta XVI. Deus caritas est z 25.12.2005
„Bezprostřední úkol usilovat o spravedlivé uspořádání společnosti je naopak vlastní věřícím laikům. Jako občané státu jsou povoláni osobně se podílet na veřejném životě. Nemohou se proto zříkat „zapojení se do mnohostranných a rozmanitých iniciativ na hospodářské, sociální, zákonodárné, správní a kulturní úrovni, které slouží organickému a institucionálnímu rozvíjení společného dobra". Úkolem věřících laiků je tedy utvářet správným způsobem společenský život, tím, že respektují jeho oprávněnou nezávislost a spolupracují s ostatními občany podle svých kompetencí a vlastní odpovědnosti.
3. Pastorální konstituce II. vatikánského koncilu Gaudium et spes, Radost a naděje ze 7.prosince r. 1965.
„Je v naprosté shodě s lidskou přirozeností, že existují právně polické struktury, které poskytují všem občanům stále lépe a bez jakékoli diskriminace účinnou možnost podílet se svobodně a aktivně na stanovení právních základů politického společenství, na řízení veřejných záležitostí, na volbě vládních činitelů..." „Ať tedy všichni občané pamatují na své právo a zároveň povinnost užívat svého svobodného volebního hlasu k podpoře obecného blaha..." „Církev soudí, že si zaslouží chválu a uznání práce těch, kteří se ve službě lidem věnují veřejným zájmům a berou na sebe břemena spojená s takovým úkolem ..." „Všichni křesťané si mají uvědomit své zvláštní povolání v politickém společenstvím. Musí být zářným příkladem smyslu pro odpovědnost a služby obecnému blahu..."
„ Je nutno se dobře starat o občanskou a politickou výchovu tak potřebnou širokým vrstvám a zvláště mládeži, aby se mohli všichni občané účastnit politického života státu..." Kdo je nebo se může stát způsobilým zastávat obtížné a zároveň vznešené umění, jímž je politika, má se k tomu né připravit a snažit se je vykonávat bez ohledu na vlastní zájmy a hmotné výhody... ať se dá do služeb veřejného blaha s otevřeností a poctivostí i s láskou a politickou odvahou..." ( čl. 75 GS). Koncil vybízí křesťany, aby se snažili plnit své světské povinnosti, a to v duchu evangelia ..." Rozpor, který je u mnoha lidí mezi vírou, ke které se hlásí, a denním životem, je třeba počítat mezi nejzávažnější omyly naší doby. Nestavme proto nesprávně proti sobě činnost v zaměstnání a ve společnosti na jedné straně a náboženský život na straně druhé. Když křesťan zanedbává časné povinnosti, zanedbává tím své povinnosti vůči bližnímu. ba vůči samému Bohu a uvádí tak v nebezpečí svou věčnou spásu...!!!" (čl. 43 GS).
4.Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR z 9.7.2005
Body 220-221 mluví o politické diakonii
Body 274-284 jsou věnovány světu politiky. Z toho lze pro tuto potřebu citovat alespoň bod 279 :"Věřící laici jsou konkrétně zavazování k plnění všeobecných politických povinnosti od těch nejzákladnějších, jakými je účast na volbách, až po různé formy,stupně a funkce politické odpovědnosti, každý podle svěřených hřiven. Proto patří upřímný dík těm křesťanům, kteří měli odvahu na sebe převzít konkrétní politickou odpovědnost - ať už v politice komunální nebo na celostátní úrovni. Zaslouží si naši podporu a ne jenom kritiku. Musí být zřejmé, že nezájem o věci veřejné - tedy politiku - je hlubokým proviněním proti lásce k bližnímu i proti sobě samotnému..."
Sestavil P. JUDr. Pavel Forgač
