Nad komentáři k výsledkům voleb 
Minulé číslo KT přineslo mnoho podnětů pro KDU-ČSL k zamyšlení, jehož je opravdu zapotřebí. Zastavím se jen u jednoho z nich.
Prof. Halík správně poukazuje na fakt, že nezadržitelně vymírá sektor venkovského katolictví, tradiční základna KDU-ČSL, což se nutně muselo odrazit i v podpoře strany samé. Upozorňuje i na změnu struktury a profilu věřících lidí a na to, že toto je paralelní problém i církve samé a její marginalizace. S tím souvisí dlouhodobý jev, že velká část návštěvníků kostela KDU-ČSL nevolí. Prof. Halík upozorňuje, že sociologické změny vedou k tomu, že věřící „přestali být jednotnou socio-kulturní skupinou, která by mohla mít jedinou politickou reprezentaci." S tím lze souhlasit za podmínky, že věřící mají vztah k sociálnímu učení církve - učení, jak má být společnost uspořádána podle křesťanských zásad.
To, co spojuje většinu věřících (včetně duchovních) ve vztahu k sociálnímu učení církve, je jeho neznalost. (Kontrolní otázka: vymezuje toto učení vztah církve a odborů? Pokud ano, jak?) A právě z této neznalosti vyplývá základní potíž KDU-ČSL: tato strana podle sociálního učení církve formuje svůj program, ale valná část církve své vlastní sociální učení nezná, a proto této straně může jen obtížně rozumět.
Toto učení, jehož základem je mj. vyváženost solidarity a odpovědnosti, je dost široké na to, aby se do něj vešlo mnohé z levostředové či pravostředové politiky, zde je třeba s Prof. Halíkem souhlasit. Ale vejde se do sociálního učení církve např. program, jenž chce v době krize zrušit daň z převodu nemovitosti (tj. přidat těm, kdo nemovitosti mají - bohatším, a přes populistická hesla o šetření tak připravit stát o cca 7 mld. Kč ročně) a zároveň snížit sociální dávky postiženým, tedy těm nejslabším, co se ani nemohou bránit? Je mi smutno, že jsem na stránkách posledního KT četl i z pera známých duchovních uspokojení nad tím, že právě tento program pro horních deset tisíc ve volbách výrazně uspěl. Toto je námět k zamyšlení mnohem hlubšímu než celá situace KDU-ČSL: zde jde o identitu křesťanů, ne lidovců.
Pavel Svoboda
místopředseda KDU-ČSL
(Publikováno v Katolickém týdeníku 24/2010)
Vše je úhlem pohledu. Sprosťárna nazvaná daň z převodu nemovitosti prodražuje převod nemovitostí a omezuje mobilitu pracovní síly. Chci-li se přesťehovat např. z Liberce do Prahy, je to jeden z vážných problémů. Nevidím jediný důvod, proč by měl erár vydělávat na tom, že prodám byt, ve kterém deset let bydlím. Pokud bude danit spekulativní převody, snad by se o tom dalo uvažovat. Stejná sprosťárna je daň dědická.
Rozumím tomu, že tato daň se dobře vybere. Ale to je špatný důvod pro její aplikaci a morálně není ospravedlnotelná. Raději bych viděl kompenzaci oněch 7mld. vyšší daní z nemovitosti. To je danění toho, kdo něco vlastní. Ne to, že něco prodám a potřebuji koupit jinde.
To není otázka solidarity, to je jen více peněz pro bezedný stát.
