moje názory
Hymna
Těžko by se mezi námi, milí čtenáři, asi hledal někdo, kdo nebyl šťasten, že naše „ledová princezna z Vysočiny“, jak ji pěkně jeden komentátor nazval, přivezla tolik vzácných kovů z Kanady. Vše okolo ní bylo dojemné, od očekávání přes závod až po její slzy při hymně na stupních vítězů. Všichni jsme zase na chvíli byli hrdými Čechy.
Petice proti karlovarské sabotáži
Málokoho mohla, milí čtenáři, minout informace o tom, jak to chodí na Karlovarsku. Pro osvěžení paměti připomínám „kurs objektivního losování" při výběru pětice firem pro tendr na stavbu nové multifunkční haly, za něž město dostalo půlmilionovou pokutu. Vztah ke kultuře pak karlovarské orgány prokázaly nedávno tím, že fakticky zlikvidovali jedno z nejstarších symfonických těles - Karlovarský symfonický orchestr - tím, že jej zredukovaly na komorní těleso.
Masopust – a co dál?
Těší mě, že se i u nás do větších měst začínají vracet lidové obyčeje, tentokrát masopust. Dříve jsme se my ve městech dívali na takové – u nás spíše venkovské – zvyky trochu přezíravě, ale pomalu, tak jak nás začíná omrzovat komerční televize, jim začínáme přicházet na chuť. Masopust se do našich měst vrací trochu křečovitě – v komerční podobě, ale časem mu snad přijdeme na chuť a na smysl. Za hranicemi se masopust slaví nepřetržitě: karnelavy, maškarní průvody atd. až ke karnevalu v Rio de Janieru.
Kawasakiho naděje
Možná jsme, milí čtenáři, národem blbé nálady. Známé rčení říká, že rozdíl mezi námi a Američany je v tom, že když se zeptáte Amíka, jak se má, odpoví „Just great!“ (Prostě skvěle), i když se má zle, kdežto u nás se člověku dostane odpovědi „Stojí to za …..“, i když se zrovna daří.
Sníh - věc veřejná
Mám velmi rád, milí čtenáři, zasněžený svět. Připadá mi nějaký čistější, spořádanější, přátelštější. Pravda, letos je té čistoty, spořádanosti a přátelskosti trochu moc, ale i tak je to nádhera.
Dětská upřímnost
Vyprávěl mi nedávno jeden přítel, že se učil se svojí dcerkou to, čemu jsme my za našeho mládí říkávali občanská nauka.
O duševní pružnosti
Dnes mě, milí čtenáři, potkala velmi dobrá zpráva. Můj strýc se ve věku 91, ano, 91 roku začal učit posílat e-maily. Nikdy předtím nepracoval na počítači, naposledy potkal klasický psací stroj. Zatímco on v úctyhodném věku poprvé aktivně poznává počítač, mnoho ze čtenářů tohoto blogu určitě nikdy nepsalo na onom klasickém psacím stroji - tak rychle se nám mění svět. Průklepáky, kopíraky, páska do stroje, opravný lak, to je terminologie fakt pravěká.
Kdo a kdy nosí dárky?
Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady, skanduje nám televizní reklama na Coca Colu a stejnobarevný Santa Claus. Stejně jako loni jedno hnutí brání českého Ježíška proti Santa Clausovi. Jak je to milí čtenáři, s tím dáváním dárků? Kdo je nosí a proč? Dost jsem se zabýval evropskými koledami, a tak si dovoluji předestřít vám základní výsledky svého bádání.
Za sjezdem Evropské lidové strany v Bonnu
Za předvídatelného nezájmu českých médií proběhl 9.-10.12.2009 v Bonnu sjezd Evropské lidové strany (ELS), nejsilnější politické síly EU. Měl jsem možnost se ho účastnit a podávám o tom zprávu.
Nedělní nakupování u německého ústavního soudu
V záplavě jiných novinek mohla, milí čtenáři, zapadnout jedna zajímavost nezanedbatelného významu. Německý ústavní soud nedávno rozhodl, že "pouhý hospodářský zájem o obrat ze strany majitelů obchodů a každodenní zájem o nakupování potenciálních zákazníků zásadně nestačí k tomu, aby se ospravedlnila otevírací doba prodejen o svátečních dnech" (LN 2.12.09, s. 16).
Adventem proti ukradení Vánoc
Když se řekne advent, napadají mě dvě věci: rozdíl mezi zážitkem a prožitkem a přísloví „co nic nestojí, za nic nestojí." Co mají tyto dvě věci společného?
Má EU opravdu prezidenta?
V čtvrtek 19.11.2009 rozhodli šéfové vlád členských států – tzv. Evropská rada o obsazení dvou vrcholných funkcí EU na 2,5 roku. Předsedou Evropské rady bude belgický premiér Herman Van Rompuy a Catherine Ashtonová bude vysokou představitelkou pro zahraniční věci a bezpečnostní věci EU. Tyto poněkud nepřehledné názvy funkcí jistě povedou v běžné řeči k názvům navrhovaných zamítnutou Ústavní smlouvou: prezident EU a ministryně zahraničí EU.
10 let od úmrtí Josefa Luxe
V rámci oslav 20 let od nabytí svobody by mohlo zaniknout jiné, tentokrát smutné výročí: 21.11.2009 uplyne již 10 let od smrti Josefa Luxe.
Kříže v italských veřejných budovách
Evropský soudní dvůr pro lidská práva („ESLP“) dal nedávno za pravdu paní Solie Lautsiové, přistěhovavší se do Itálie z Finska: má právo své dítě vychovávat v souladu se svým přesvědčením, a tudíž škola jejího dítěte nemá mít kříž na stěně, když si to tato přistěhovalkyně nepřeje.
Hry o Marii v Národním divadle
Již jsem si natolik osvojil informaci, že naše společnost je nejateističtější na světě, že záporné znaménko u čehokoliv náboženského považuji za samozřejmost a nic v tomto ohledu neočekávám. Proto jsem byl trojnásob překvapen novým nastudováním Her o Marii od Bohuslava Martinů v pražském Národním divadle.
Český soudný den
27.10.09 rozhodovaly dva významné soudy ve věcech důležitých pro Českou republiku.
Husité anebo Švejkové evropské integrace?
Irové řekli napodruhé své ano Lisabonské smlouvě a celá Evropa se začala dívat na nás, a tak se my podívejme, milí čtenáři, oč tu vlastně jde.
Gruzínské disharmonické harmonie
V neděli večer zazněly na festivalu Svatováclavské slavnosti gruzínské pravoslavné a lidové zpěvy v podání mužského vokálního souboru Lashari Ensemble. Krásné zdravé hlasy plnily kostel sv. Šimona a Judy v Praze od jemných meditací až málem k vibracím oken. Neuvěřitelné, staletími cizelované přírodní harmonie a disharmonie unášely posluchače duchovně a živočišně zároveň. Hrdost, důvěra, ale i smutek se každému z přítomných zapisovaly do srdce s intenzitou, jakou na běžném koncertě je těžko zažít.
Studio STOP
Poslechněte si záznam mého vystoupení v pořadu Českého rozhlasu 6 "Studio STOP".
Ústavní soud rozhodl
... a radost z toho nemá, milí čtenáři, patrně nikdo, včetně něho samotného. Politikům se patrně prodlužuje o měsíc očistec volební kampaně a musejí vyřešit, jak zaplatit další billboardy a plakáty. Právníkům přibylo několik lekcí z ústavního práva.
Nesnesitelná lehkost měnění Ústavy
Nesnesitelná lehkost měnění Ústavy V některých šlechtických rodech se, milí čtenáři, dědí „přes koleno“: děd odkazuje vnukovi, do jehož plnoletosti dědictví spravuje jeho otec. Tak se zajistí, že majetkem nakládá sice ten v nejproduktivnějším věku (otec) , ale jen v úloze správce, z níž jednou bude skládat účty. Je tak nucen se chovat odpovědně k rodinné tradici a majetku.
Politici versus Ústavní soud
Slyšeli jsme od politiků silná slova na adresu Ústavního soudu a jeho včerejšího usnesení, jímž pozastavil vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb. o konání předčasných voleb v termínu 9.-10. října 2009. Slyšeli, jsme, že jde o rozhodnutí aktivistické, bezprecedentní, neodpovědné, vyvolávající nestabilitu, jdoucí proti zájmům občanů, vyvolávající ústavní krizi, suplování zákonodárné moci.
O naší vládě a mých schizofreniích
Kdysi mě, milí čtenáři, služební cesta zavedla do Sultanátu Brunej na ostrově Borneo. Sultanát je absolutní monarchie. Tamější lidé mi říkali, jak jsou spokojení, že tam nemají politiky, sultán jim staví domy a je jim dobře. Dlužno podotknout, že tento stát leží na ropě, to pak není těžké provozovat osvícenou monarchii.
Vědci v ulicích
Něco se děje. Byli jsme totiž, milí blogaři, před čtyřmi dny svědky nebývalého jevu: vědci vyšli do ulic, aby nás upozornili na to, že bašta českého tzv. základního výzkumu – Akademie věd ČR - má být rozpočtovou cestou uvedena do kómatu. Než pokročíme dál, je třeba vědět, co je to základní výzkum a čím se liší od výzkumu aplikovaného.
Kanadský úředník, evropská solidarita a kanadská víza
Stěžujete si, milí čtenáři, na české úředníky? Ti kanadští také nejsou k zahození, a to hned z několika pohledů...
Básníci jako oběti komunismu
Znáte, milí blogaři, ve svém okolí někoho, kdo čte poezii, kdo ví, co se v tomto oboru tvoří a vydává? Já znám jen jednoho takového. Kajícně přiznávám, že jsem poezie nikdy moc nepřečetl. Tím fantastičtější se může zdát, že ještě celkem nedávno byly doby, kdy se za poezii zavíralo.
Lež je špatný základ pro novou stranu
Zdá se, že do plejády politických bublin se za ODA, US a patrně i za Stranu zelených rovnou od počátku chce zařadit i nová strana TOP 09. Dovoluji si jí prorokovat jepičí život proto, že si své politické profilování postavila na lži. A lež, jak víme, má krátké nohy.
Velké strany vzkázaly voličům: jste hlupáci
Zveřejněno: 8.6.2009
Již podruhé jsme měli možnost rozhodovat o 22 z 736 místech europoslanců, jejichž rozhodnutí podstatně ovlivňují cca 80% zákonů, jež se u nás přijímají. Rozhodovali jsme o těch, kdo budou rozhodovat o tom, zda se k nám bude dovážet padělané škodlivé zboží z Číny, za jakých podmínek budeme moci cestovat či pracovat jinde v Evropě, zda si budeme i nadále moci koupit v Řecku stejné auto o 30 % levněji než u nás, ale se zárukou platnou i u nás, ale i tom, zda budeme kupovat nekvalitní a drahé banány ze zemí spřátelených s Francií, anebo lepší a levnější tzv. dolarové banány z jiných částí světa. Pro sofistikované čtenáře: i dostupnost geneticky modifikovaných potravin se bude v europarlamentu řešit v příštích pěti letech.
Lisabonská smlouva – české drama o dvou dějstvích
Dnešním hlasováním v Senátu se blíží česká dvouaktovka o institucionální reformě EU (Ústavní smlouva – Lisabonská smlouva) ke katarzi prezidentského podpisu. V prvním jednání jsme si nezahráli, „statečně“ jsme si počkali za bukem, zatímco ostatní státy aktivně řekly své slovo, byť v případě Francie a Nizozemí šlo o slovo „ne“. Ve druhém dějství jsme si zato zahráli více než zdrávo.
Demokracie v. mediokracie: rozdíl je v našem nasazení
Cenou za demokracii (tj. za vládu lidu) je, že lid chce-li opravdu vládnout, musí kriticky srovnávat dostupné informace. Spoléhat se na to, že v televizi a v novinách říkají či píší čirou pravdu, by byl projev nejen naivity, ale v demokracii i projev nezodpovědnosti : jak já, lid mohu zodpovědně vládnout, když se nesnažím mít spolehlivé podkladové informace. To samozřejmě s sebou nese určité osobní nasazení. A osobním nasazením rozhodně nemyslím žvanění u piva.
Jaká krize - ekonomická, či etická?
Než se dostanu k diskusi nad připomínkami, jež zazněly nad předchozími příspěvky (jedním i druhým), chci vám přepsat pár řádků, které mě už dlouho ovlivňují. Našel jsem je ve starší knize Dějiny vědy politické se zřetelem k mravovědě, autorem je francouzský filosof Paul Janet, vyšlo nákladem Jana Laichtera na Královských Vinohradech v Praze r. 1896. V kapitole Poměr mravouky a politiky se na str. XV praví (ponechávám v původním znění):
Křesťansko-demokratický program
Díváme se s trochou závisti přes Šumavu – přiznejme, že bychom se chtěli mít jako v Bavorsku, tak spořádaně a bohatě. Položili jste si otázku, proč ani po dvaceti letech od sametové revoluce se jako v Bavorsku ani zdaleka nemáme – a to ani po stránce bohatství, ani po stránce spořádanosti života? Odpověď je jednoduchá. Dvacet let jsme politicky zkoušeli střídavě jít cestami, které do Bavorska nevedou. Bavorsko je tam, kde je, jen díky křesťansko-demokratickému politickému programu – který dosud nedostal v naší společnosti ani jednou pořádnou šanci. Takže se nedivme, že cestami, které nevedou k odpovědnosti (to je totiž klíč k Bavorsku i ke křesťanské demokracii), se do Bavorska skutečně nedostaneme. Ledaže vezmeme už jednou při volbách rozum do hrsti.
