Bratrstvo kočičí pracky 
O zlu v Karlových Varech jsme toho v poslední době slyšeli hodně: slavné losování, snaha znemožnit zápis lázeňského trojúhelníku do seznamu kulturního dědictví UNESCO, jež souvisí s tamější černou stavební činností, ale i skutečnost, že zde působí vysoká škola personálně napojená na plzeňská práva, to vše dostalo v úterý korunku. Protagonista aféry plzeňských práv - bývalý proděkan Kindl byl najat karlovarskou radnicí coby její advokát.
Vrána k vráně sedá, bratrstvo kočičí pracky, opravdová justiční mafie, to jsou slova, jež se mi derou na mysl.
Jako učitel na pražské právnické fakultě se občas účastním promocí. Ve standardním projevu ke studentům proděkan připomíná, že absolventi - a tím spíše učitelé - se mají snažit o to, aby právo a spravedlnost si byly co nejblíže. Když tomu tak není, ponižuje se právo na hodnotově neutrální pouhou technologii formálních úkonů, způsobilou sloužit i zlu.
Když je někdo barvoslepý, nemůže být malířem. Možná bude schopen pracovat s černou. Škoda, že to nefunguje v právu. Protože když je někdo slepý vůči spravedlnosti, neměl by o právu ani mluvit, ani se jím živit. Jinak totiž sklouzne k černé práci.
